Vypadalo to jako nesmiřitelný souboj. Biologické, neurobiologické a neurochemické teorie závislost představovaly primárně jako nemoc mozku, která sice má nějaké psychologické a sociální aspekty, ale podstata leží ve studiu nervového systému a ve vzduchu byla stále možnost, že se podaří vynalézt lékařský preparát proti závislosti.
Sociální teorie se snažily smést biologické argumenty ze stolu tím, že poukazovaly na symbolický význam užívání drog a jiných forem chování, které jsou zakořeněny v subkulturách, v širší kultuře a jsou přímo propojeny se společenskou soudržností resp. fragmentovaností a anomií.Sociolog Darin Weinberg se ve své knize "Of Others Inside" snaží o změnu této dichotomie, aniž by však přinášel nějakou zbrusu novou teorii snažící se o "konečné vysvětlení". Upozorňuje na limity jak biologických (slepota k sociálnímu a kulturnímu utváření významů závislosti), tak sociálních (nevšímavost k tělesným, tedy ne-humánním činitelům) teorií a nabízí určitou cestu ven.
Ve svém etnografickém výzkumu prováděném ve dvou amerických zařízeních pro osoby s tzv. duální diagnózou ukazuje, jaké významy a jaká důležitost je připisována "duševním nemocem" a závislostem" v rámci každodenních interakcí personálu a klientů, kteří se zároveň potýkají s bezdomovectvím. Přichází s premisou, že je zapotřebí pracovat s duševními nemocemi a závislostmi jako s reálnými a samostatnými entitami, nicméně neodpojovat je od lokálních kontextů, ve kterých je tato jejich reálnost a samostatnost konstruována. Slovy Weinberga:
„...extrémní materiální a emocionální strádání
bezdomovectví poměrně závažným způsobem zesiluje tendence, které někdy máme, k nalézání
toho druhého, „ne-nás“ a „ne-mě“ v našich velmi osobních jednáních a
zkušenostech..."
"...práci na zotavování z šílenství nebo závislosti můžeme
vnímat jako současně kolektivní a osobní projekt umocňování self (sociální
bytosti) – jako jeden z mnoha soubojů za vykoupení ze společně psychických
a sociálních prostorů jinakosti, se kterými se neumíme nebo nechceme identifikovat."
"Neměli bychom tak pouze odporovat medikalizaci chudoby a marginalizaci,
jako spíše usilovat o spravedlivější, rozumnější a soucitnější použití
medicínských nástrojů, které nám historie odkázala.“
Žádné komentáře:
Okomentovat