Velká prosba o pomoc / Asking for a favor

Přátelé! Začínám psát knihu o závislostech a chtěl bych vás poprosit o pomoc. Závislosti mají různou podobu a s nějakou máme nejspíš zkušenost všichni. Některým látkám nebo činnostem se prostě těžko odolává... Každý příběh o závislosti a jejím překonání je ale jiný a já bych jich měl rád v knize co nejvíc! Mohli byste mi prosím o svých závislostech něco napsat? Může to být o těch současných („Jak se vám s nimi žije?“) anebo o těch dřívějších („Co vám umožnilo je překonat?“). Můžete samozřejmě psát do komentářů, i anonymně, nebo na e-mail nepustil@narativ.cz Budu vám moc vděčný, předem moc děkuju! (Btw, já jsem se pokusil jeden ze svých příběhů závislosti zpracovat tady: http://psychologie.cz/jak-jsem-prestal-kourit/).

My dear friends! I am starting to write a book about addictions and I would like to ask you for a favor. Addictions have different form and most probably all of us have experience with some. It is hard to resist to some substances or activities... However, each story about addiction is different and unique and I would like to have many of them in my book! Could you please write me something about your addictions? It can be about the actual ones („How is your life with them?“) or about the past ones („What enabled you overcome them?“). You can write comments here, even anonymously, or to my e-mail nepustil@narativ.cz. I will be so grateful to you, thank you very much!

Závislost a práva zvířat

Na začátku března se na stránkách prestižního časopisu Nature objevil zajímavý „střet zájmů“. Alison Abbott zveřejnil článek o tom, jak bojovníci za práva zvířat ztěžují výzkumníkům život tím, že protestují proti experimentům na zvířatech. Aktivisty vykresluje jako násilníky, kteří jsou schopni všeho. Mimo jiné také zmiňuje nedávný – podle něj nešťastný – průlom v Itálii, kdy na základě protestů byl uvalen zákaz experimentů na zvířatech při výzkumech závislostí.

Cituji:

„By 2012, some populist politicians had adopted the animal-rights cause and used it to influence the Italian implementation of the EU directive. The proposed law went beyond the directive, calling for a ban on xenotransplantation and the use of animals in addiction research.“

Editorial stejného čísla časopisu Nature začíná větou: „Drogová závislost je nemoc“ a vypočítává argumenty, proč je nezbytné, aby byla ve výzkumech závislostí možnost pokusů na zvířatech zachována.

V následujícím čísle se objevily v rubrice Dopisy hned dva komentáře zásadně nesouhlasící s tvrzením a argumentací ohledně závislosti jako nemoci. Michael Cunningham přirovnává takový přístup k tvrzení, že za dopravní nehody mohou výhradně auta. Derek Heim z Edg Hill University ve Velké Británii píše o zúženém jednodimenzionálním pohledu. Jeho dopis podepsalo 94 signatářů – významných výzkumníků z oboru závislostí.

Cituji:

„Irrespective of the animal-rights issues you discuss, we disagree with your one-dimensional view that addiction is a disease, and with your claim that this view is not particularly controversial among scientists (Nature 506, 5; 2014). Neuroscience has been widely documented as just one of many important influences in drug addiction.

Substance abuse cannot be divorced from its social, psychological, cultural, political, legal and environmental contexts: it is not simply a consequence of brain malfunction. Such a myopic perspective undermines the enormous impact people’s circumstances and choices have on addictive behaviour. It trivializes the thoughts, emotions and behaviours of current and former addicts. It also belittles the significant effect that public-health campaigns and legislation exert on curbing substance abuse.

Addiction is too complex to be fought on a medical-research front alone. A variety of approaches based on diverse levels of analysis is required.“

 

Celý článek a seznam signatářů zde: http://www.nature.com/nature/journal/v507/n7490/full/507040e.html

http://www.nature.com/nature/journal/v507/n7490/extref/507040e-s1.pdf

 

 

Krysí park ožívá!

Známý experiment kanadského psychologa Bruce Alexandra přezdívaný "Rat Park" (krysí park - psal jsem o něm zde http://psychologie.cz/kultura-zavislosti/) dostal hezkou komiksovou podobu: http://www.stuartmcmillen.com/comics_en/rat-park/#page-38.


Kromě toho jsem narazil na zajímavý výzkum v časopise Neuropsychopharmacology (http://www.nature.com/npp/journal/v37/n7/full/npp20122a.html), který je zajímavým doplněním ke krysímu parku. V první části došel k podobným závěrům: myši, které žili v bohatém prostředí, neměli výrazné preference užívat dál kokain, když jim byl jednou aplikován. Oproti tomu myši, které žili v izolaci, výrazně inklinovali k dalšímu užívání kokainu.

Ve druhé části ale výzkumníci obě prostředí kombinovali a zjistili, že pokud je myš přestěhována z bohatého prostředí do izolace, preference pro kokain roste ještě výrazněji než u myší, které žijí v izolaci od narození. A u těch myší, kde to bylo naopak, tedy které byly přestěhovány z izolace do parku, byla preference zpočátku stejná jako v izolaci, ale po 30 dnech už byla jen velmi malá.

Je skvělé, že výsledky krysího parku jsou stále potvrzovány, jenom škoda, že v tomto článku nebyly výzkumy Bruce Alexandra vůbec zmíněny.

(Foto: © Johanna Goodyear | Dreamstime Stock Photos)

Recovery: zotavení nebo úzdrava?

Mám trochu rezervovaný postoj k používání medicínského slovníku v oblasti drog a závislostí, protože se mi zdá, že je jím tento obor bezdůvodně přesycen. Pokud to jde, snažím se používat slova, která jdou za rámec zdravotnictví.

Problém s překladem slova recovery je v tomto ohledu ukázkový. „Úzdrava“ má zdraví přímo v kořenu slova a jasně konotuje uzdravování z nemoci. „Zotavení“ má širší význam: v rámci zdravotnictví se sice používá, ale je běžněji používáno v situacích, které s nemocí nemají až tak moc společného (např. „už jsem se zotavil z toho šoku“ nebo „dovolená na zotavenou“).
V rámci české odborné terminologie však stále není jasné, jaký překlad bude mít přednost. V nedávné době jsem v tomto ohledu vedl dvě zajímavé debaty.

Při psaní disertační práce mi můj vedoucí Michal Miovský v komentářích napsal, ať raději používám termín úzdrava, protože je více zavedený. Argumentoval jsem tím, že moje práce je o lidech, kteří přestali brát pervitin a neprošli léčbou, tudíž by se vlastně ani oni neidentifikovali s tím, že se uzdravili. V drtivé většině neuvažovali o svém dřívějším užívání drog jako o nemoci. V mojí práci tak zůstal termín „zotavení“.

V jiné debatě jsem však ustoupil termínu úzdrava. Bylo to v průběhu odborného semináře s americkými profesory (viz můj blog níže), který jsem tlumočil, a když poprvé zaznělo z úst profesorky Straussner slovo „recovery“, přeložil jsem je jako zotavování. Z publika se ozvala dlouholetá členka Anonymních alkoholiků, která strávila několik let v USA a slušně, ale rázně mě požádala, abych slovo překládal jako „úzdrava“. Když se pokusím parafrázovat její slova, zněla takto:

„Slovo zotavení je málo tvrdé. Zotavují se lidi v lázních. Ale to, čím procházíme my, nejsou lázně, je to tvrdý boj. Úzdrava tomu odpovídá daleko lépe.“

V tomto případě jsem vyšel vstříc, asi nejvíc z toho důvodu, že si to přál sám člověk, ke kterému toto slovo odkazovalo.

Je možné, že dříve nebo později k nám dorazí tzv. „recovery movement“ ze Spojených států a celé západní Evropy, kde jde o poměrně velký obrat ve službách pro závislé. Dokonce i americký Institut pro otázky užívání drog (NIDA) přejmenoval svojí „Divizi léčby“ na „Divizi pro léčbu a zotavení/úzdravu“. Budeme tedy stále častěji konfrontováni s problémem, jaký termín pro překlad zvolit. Já doufám, že možnost volit „méně medicínskou“ variantu zůstane nadále zachována...

Více o celém konceptu recovery najdete například zde:
http://www.addictiontoday.org/addictiontoday/2010/09/the-road-to-recovery-where-are-we-going-and-how-do-we-get-there.html?
Důležitá data v recovery movement si můžete pročíst v článku od významného proponenta Recovery and advocacy movement Williama Whitea: http://www.williamwhitepapers.com/pr/2013%20Chronology%20of%20New%20Addiction%20Recovery%20Advocacy%20Movement.pdf
A s kritickými argumenty celého hnutí je možné seznámit se zde:  http://home.earthlink.net/~ronrhodes/Recovery.html

Druhý běh kurzu pro rodiny a blízké lidí se závislostí začíná 7. února v Brně

Máte v rodině někoho, kdo pije, hraje nebo užívá drogy více než je zdrávo? Chcete se poradit, jak postupovat a také se potkat s lidmi v podobné situaci?

Právě pro vás je určen kurz "Jak pomoci blízkému překonat závislost", který se koná v Brně od 7.2.2014 do 7.3.2014 každý pátek odpoledne.

Kurz je jedinečný tím, že jako hosté jsou zváni lidé s vlastní zkušeností se závislostí.

Podívejte se na stránky kurzu: http://nepustil.narativ.cz/jak-pomoci-prekonat-blizkemu-zavislost

Double trouble

Dostal se mi do rukou velice osvěžující článek o tzv. duálních poruchách s výstižným názvem "From Double Trouble to Dual Recovery". Autorský tým z Yalské univerzity vedený L. Davidsonem v něm popisuje základní elementy zotavování ze závislosti a duševního onemocnění. Zajímavé na tom je, že tyto elementy byly navrženy a popsány v přímé spolupráci s lidmi trpícími závislostí a duševním onemocněním.

Autoři zkoumali nejprve zotavování ze závislosti a z duševního onemocnění odděleně. S pomocí lidí s těmito diagnózami sdruženými v různých svépomocných a advocacy organizacích vyspecifikovali zákonitosti úspěšného zotavování a sdružili je do několika skupin. Všimli si ale, že řada z nich byla hodně podobná a tak sestavili integrovaný model pro lidi, kteří čelí oběma typům problémů: závislosti i duševní nemoci.

Larry Davidson, Ph.D.

A jaké elementy to tedy jsou?

1) Navazování a udržování vzájemných vztahů
2) Obnovení naděje, důvěry, závazků
3) Porozumění, přijetí a redefinice self
4) Zapojení se do společnosti
5) Zvládání symptomů a udržení zotavení
6) Překonání stigmatu
7) Získání kontroly
8) Stávání se posíleným občanem



Když se člověk dívá na tato hesla pohromadě, může si klidně říct, že to jsou zároveň i elementy úspěšného života každého z nás. A to je ústředním poselstvím onoho článku: koncept duálních diagnóz často z druhých vytváří nositele celé řady negativních nálepek a ještě výrazněji prohlubuje jejich stigma. "Dvojí zotavování" oproti tomu více odkazuje k náročnosti celého procesu a zvyšuje obdiv k člověku, který tímto procesem dokáže projít.

Sociální versus biologické teorie: cesta ke sblížení?

Vypadalo to jako nesmiřitelný souboj. Biologické, neurobiologické a neurochemické teorie závislost představovaly primárně jako nemoc mozku, která sice má nějaké psychologické a sociální aspekty, ale podstata leží ve studiu nervového systému a ve vzduchu byla stále možnost, že se podaří vynalézt lékařský preparát proti závislosti.
Sociální teorie se snažily smést biologické argumenty ze stolu tím, že poukazovaly na symbolický význam užívání drog a jiných forem chování, které jsou zakořeněny v subkulturách, v širší kultuře a jsou přímo propojeny se společenskou soudržností resp. fragmentovaností a anomií.
Sociolog Darin Weinberg se ve své knize "Of Others Inside" snaží o změnu této dichotomie, aniž by však přinášel nějakou zbrusu novou teorii snažící se o "konečné vysvětlení". Upozorňuje na limity jak biologických (slepota k sociálnímu a kulturnímu utváření významů závislosti), tak sociálních (nevšímavost k tělesným, tedy ne-humánním činitelům) teorií a nabízí určitou cestu ven.
Ve svém etnografickém výzkumu prováděném ve dvou amerických zařízeních pro osoby s tzv. duální diagnózou ukazuje, jaké významy a jaká důležitost je připisována "duševním nemocem" a závislostem" v rámci každodenních interakcí personálu a klientů, kteří se zároveň potýkají s bezdomovectvím. Přichází s premisou, že je zapotřebí pracovat s duševními nemocemi a závislostmi jako s reálnými a samostatnými entitami, nicméně neodpojovat je od lokálních kontextů, ve kterých je tato jejich reálnost a samostatnost konstruována. Slovy Weinberga:

„...extrémní materiální a emocionální strádání bezdomovectví poměrně závažným způsobem zesiluje tendence, které někdy máme, k nalézání toho druhého, „ne-nás“ a „ne-mě“ v našich velmi osobních jednáních a zkušenostech..."

"...práci na zotavování z šílenství nebo závislosti můžeme vnímat jako současně kolektivní a osobní projekt umocňování self (sociální bytosti) – jako jeden z mnoha soubojů za vykoupení ze společně psychických a sociálních prostorů jinakosti, se kterými se neumíme nebo nechceme identifikovat."

"Neměli bychom tak pouze odporovat medikalizaci chudoby a marginalizaci, jako spíše usilovat o spravedlivější, rozumnější a soucitnější použití medicínských nástrojů, které nám historie odkázala.“