Krysí park ožívá!

Známý experiment kanadského psychologa Bruce Alexandra přezdívaný "Rat Park" (krysí park - psal jsem o něm zde http://psychologie.cz/kultura-zavislosti/) dostal hezkou komiksovou podobu: http://www.stuartmcmillen.com/comics_en/rat-park/#page-38.


Kromě toho jsem narazil na zajímavý výzkum v časopise Neuropsychopharmacology (http://www.nature.com/npp/journal/v37/n7/full/npp20122a.html), který je zajímavým doplněním ke krysímu parku. V první části došel k podobným závěrům: myši, které žili v bohatém prostředí, neměli výrazné preference užívat dál kokain, když jim byl jednou aplikován. Oproti tomu myši, které žili v izolaci, výrazně inklinovali k dalšímu užívání kokainu.

Ve druhé části ale výzkumníci obě prostředí kombinovali a zjistili, že pokud je myš přestěhována z bohatého prostředí do izolace, preference pro kokain roste ještě výrazněji než u myší, které žijí v izolaci od narození. A u těch myší, kde to bylo naopak, tedy které byly přestěhovány z izolace do parku, byla preference zpočátku stejná jako v izolaci, ale po 30 dnech už byla jen velmi malá.

Je skvělé, že výsledky krysího parku jsou stále potvrzovány, jenom škoda, že v tomto článku nebyly výzkumy Bruce Alexandra vůbec zmíněny.

(Foto: © Johanna Goodyear | Dreamstime Stock Photos)

Recovery: zotavení nebo úzdrava?

Mám trochu rezervovaný postoj k používání medicínského slovníku v oblasti drog a závislostí, protože se mi zdá, že je jím tento obor bezdůvodně přesycen. Pokud to jde, snažím se používat slova, která jdou za rámec zdravotnictví.

Problém s překladem slova recovery je v tomto ohledu ukázkový. „Úzdrava“ má zdraví přímo v kořenu slova a jasně konotuje uzdravování z nemoci. „Zotavení“ má širší význam: v rámci zdravotnictví se sice používá, ale je běžněji používáno v situacích, které s nemocí nemají až tak moc společného (např. „už jsem se zotavil z toho šoku“ nebo „dovolená na zotavenou“).
V rámci české odborné terminologie však stále není jasné, jaký překlad bude mít přednost. V nedávné době jsem v tomto ohledu vedl dvě zajímavé debaty.

Při psaní disertační práce mi můj vedoucí Michal Miovský v komentářích napsal, ať raději používám termín úzdrava, protože je více zavedený. Argumentoval jsem tím, že moje práce je o lidech, kteří přestali brát pervitin a neprošli léčbou, tudíž by se vlastně ani oni neidentifikovali s tím, že se uzdravili. V drtivé většině neuvažovali o svém dřívějším užívání drog jako o nemoci. V mojí práci tak zůstal termín „zotavení“.

V jiné debatě jsem však ustoupil termínu úzdrava. Bylo to v průběhu odborného semináře s americkými profesory (viz můj blog níže), který jsem tlumočil, a když poprvé zaznělo z úst profesorky Straussner slovo „recovery“, přeložil jsem je jako zotavování. Z publika se ozvala dlouholetá členka Anonymních alkoholiků, která strávila několik let v USA a slušně, ale rázně mě požádala, abych slovo překládal jako „úzdrava“. Když se pokusím parafrázovat její slova, zněla takto:

„Slovo zotavení je málo tvrdé. Zotavují se lidi v lázních. Ale to, čím procházíme my, nejsou lázně, je to tvrdý boj. Úzdrava tomu odpovídá daleko lépe.“

V tomto případě jsem vyšel vstříc, asi nejvíc z toho důvodu, že si to přál sám člověk, ke kterému toto slovo odkazovalo.

Je možné, že dříve nebo později k nám dorazí tzv. „recovery movement“ ze Spojených států a celé západní Evropy, kde jde o poměrně velký obrat ve službách pro závislé. Dokonce i americký Institut pro otázky užívání drog (NIDA) přejmenoval svojí „Divizi léčby“ na „Divizi pro léčbu a zotavení/úzdravu“. Budeme tedy stále častěji konfrontováni s problémem, jaký termín pro překlad zvolit. Já doufám, že možnost volit „méně medicínskou“ variantu zůstane nadále zachována...

Více o celém konceptu recovery najdete například zde:
http://www.addictiontoday.org/addictiontoday/2010/09/the-road-to-recovery-where-are-we-going-and-how-do-we-get-there.html?
Důležitá data v recovery movement si můžete pročíst v článku od významného proponenta Recovery and advocacy movement Williama Whitea: http://www.williamwhitepapers.com/pr/2013%20Chronology%20of%20New%20Addiction%20Recovery%20Advocacy%20Movement.pdf
A s kritickými argumenty celého hnutí je možné seznámit se zde:  http://home.earthlink.net/~ronrhodes/Recovery.html

Druhý běh kurzu pro rodiny a blízké lidí se závislostí začíná 7. února v Brně

Máte v rodině někoho, kdo pije, hraje nebo užívá drogy více než je zdrávo? Chcete se poradit, jak postupovat a také se potkat s lidmi v podobné situaci?

Právě pro vás je určen kurz "Jak pomoci blízkému překonat závislost", který se koná v Brně od 7.2.2014 do 7.3.2014 každý pátek odpoledne.

Kurz je jedinečný tím, že jako hosté jsou zváni lidé s vlastní zkušeností se závislostí.

Podívejte se na stránky kurzu: http://nepustil.narativ.cz/jak-pomoci-prekonat-blizkemu-zavislost

Double trouble

Dostal se mi do rukou velice osvěžující článek o tzv. duálních poruchách s výstižným názvem "From Double Trouble to Dual Recovery". Autorský tým z Yalské univerzity vedený L. Davidsonem v něm popisuje základní elementy zotavování ze závislosti a duševního onemocnění. Zajímavé na tom je, že tyto elementy byly navrženy a popsány v přímé spolupráci s lidmi trpícími závislostí a duševním onemocněním.

Autoři zkoumali nejprve zotavování ze závislosti a z duševního onemocnění odděleně. S pomocí lidí s těmito diagnózami sdruženými v různých svépomocných a advocacy organizacích vyspecifikovali zákonitosti úspěšného zotavování a sdružili je do několika skupin. Všimli si ale, že řada z nich byla hodně podobná a tak sestavili integrovaný model pro lidi, kteří čelí oběma typům problémů: závislosti i duševní nemoci.

Larry Davidson, Ph.D.

A jaké elementy to tedy jsou?

1) Navazování a udržování vzájemných vztahů
2) Obnovení naděje, důvěry, závazků
3) Porozumění, přijetí a redefinice self
4) Zapojení se do společnosti
5) Zvládání symptomů a udržení zotavení
6) Překonání stigmatu
7) Získání kontroly
8) Stávání se posíleným občanem



Když se člověk dívá na tato hesla pohromadě, může si klidně říct, že to jsou zároveň i elementy úspěšného života každého z nás. A to je ústředním poselstvím onoho článku: koncept duálních diagnóz často z druhých vytváří nositele celé řady negativních nálepek a ještě výrazněji prohlubuje jejich stigma. "Dvojí zotavování" oproti tomu více odkazuje k náročnosti celého procesu a zvyšuje obdiv k člověku, který tímto procesem dokáže projít.

Sociální versus biologické teorie: cesta ke sblížení?

Vypadalo to jako nesmiřitelný souboj. Biologické, neurobiologické a neurochemické teorie závislost představovaly primárně jako nemoc mozku, která sice má nějaké psychologické a sociální aspekty, ale podstata leží ve studiu nervového systému a ve vzduchu byla stále možnost, že se podaří vynalézt lékařský preparát proti závislosti.
Sociální teorie se snažily smést biologické argumenty ze stolu tím, že poukazovaly na symbolický význam užívání drog a jiných forem chování, které jsou zakořeněny v subkulturách, v širší kultuře a jsou přímo propojeny se společenskou soudržností resp. fragmentovaností a anomií.
Sociolog Darin Weinberg se ve své knize "Of Others Inside" snaží o změnu této dichotomie, aniž by však přinášel nějakou zbrusu novou teorii snažící se o "konečné vysvětlení". Upozorňuje na limity jak biologických (slepota k sociálnímu a kulturnímu utváření významů závislosti), tak sociálních (nevšímavost k tělesným, tedy ne-humánním činitelům) teorií a nabízí určitou cestu ven.
Ve svém etnografickém výzkumu prováděném ve dvou amerických zařízeních pro osoby s tzv. duální diagnózou ukazuje, jaké významy a jaká důležitost je připisována "duševním nemocem" a závislostem" v rámci každodenních interakcí personálu a klientů, kteří se zároveň potýkají s bezdomovectvím. Přichází s premisou, že je zapotřebí pracovat s duševními nemocemi a závislostmi jako s reálnými a samostatnými entitami, nicméně neodpojovat je od lokálních kontextů, ve kterých je tato jejich reálnost a samostatnost konstruována. Slovy Weinberga:

„...extrémní materiální a emocionální strádání bezdomovectví poměrně závažným způsobem zesiluje tendence, které někdy máme, k nalézání toho druhého, „ne-nás“ a „ne-mě“ v našich velmi osobních jednáních a zkušenostech..."

"...práci na zotavování z šílenství nebo závislosti můžeme vnímat jako současně kolektivní a osobní projekt umocňování self (sociální bytosti) – jako jeden z mnoha soubojů za vykoupení ze společně psychických a sociálních prostorů jinakosti, se kterými se neumíme nebo nechceme identifikovat."

"Neměli bychom tak pouze odporovat medikalizaci chudoby a marginalizaci, jako spíše usilovat o spravedlivější, rozumnější a soucitnější použití medicínských nástrojů, které nám historie odkázala.“

Kritika neurovědeckého vysvětlení závislosti z pera neurovědce

Těším se, až si přečtu knihu "High price" od C. Harta. Podle tohoto článku to vypadá, že autor je dalším, kdo zpochybňuje mýtus o démonických drogách, které dokážou svými chemickými vlastnostmi zotročit člověka stejně tak jako krysy či potkany v klecích.

 

Ve svých četných experimentech Hart dokládá tvrzení, že až devadesát procent uživatelů nelegálních drog se nestane závislými. V tomto případě je to přesvědčivé nejen tím, že je neurovědec, ale také tím, že na vlastní kůži zažil, jaké je to vyrůstat v ghettu. Právě v sociálních podmínkách, nikoliv v mozku, spatřuje Hart kořeny temných stránek závislosti.

 

Cituji z recenze listu The Guardian: "Vyprávěním vlastního životního příběhu nám Hart nabízí fascinující vhled do kulturních norem své komunity, ve které vyrůstal na ulici, a do rasismu, jemuž čelil celý život. Nyní se jako významný vědec ohlíží s novým porozuměním zpět na své dětství, využívá své vědecké znalosti k tomu, aby přehodnotil cestu, která jej vedla k akademické kariéře, díky níž se vyhnul začarovanému kruhu drog, závislosti a vězení, ve kterém uvízla řada členů jeho rodiny a známých."

 

 

Co je nového v oboru závislostí v USA?

Od letošního září je v Brně na +Masarykova univerzita americká profesorka Straussner z univerzity v New Yorku. Přednáší o závislostech, zejména v kontextu sociální práce a práce s rodinou. Byla by škoda nedozvědět se od ní, co se děje v našem oboru za oceánem, a tak jsme společně s Magdou Frišaufovou, která je v brně její pravou rukou, uspořádali seminář pro odborníky - u nás, v Terapii Údolní. Shodou okolností se semináře mohl zúčastnit i její manžel - prof. Shlomo Einstein, editor známého časopisu Substance Use & Misuse.

A co tedy je v USA nového? Profesorka Straussner zmínila šest okruhů, o kterých se aktuálně mluví:
1) Změny v diagnostice - v souvislosti s novým diagnostickým manuálem DSM V
2) Harm Reduction - nárůst výměnných programů, zatím však žádné aplikační místnosti
3) Substituční terapie - např. výzkum očkování proti dosahování "rauše" při užívání stimulancií
4) Legalizace resp. dekriminalizace marihuany
5) Zaměření na výzkum mozku a na neurobiologii
6) Přikládání většího významu "duálním poruchám" včetně traumatu a PTSD

Pokud jde o léčbu, zmínila několik aktuálně populárních směrů:
1) Práce se stádii změny
2) Motivační rozhovory
3) Přístupy zaměřené na řešení
4) Dvanácti-krokové programy a svépomocné programy
5) KBT
6) Terapie věnující se traumatu
7) Komplementární a alternativní přístupy (jóga, meditace, akupunktura)

Pokud byste chtěli mít k dispozici celou její přednášku, napište mi na nepustil@narativ.cz.